Nemoc, o které jsme naposledy slyšeli na lékařské fakultě při zkoušce s infekčního lékařství, se najednou znovu dostává do centra pozornosti. A tak nezbývá než znovu nastudovat, cože to vlastně ty spalničky jsou, jak je poznáme a co máme v případě podezření či diagnozy vlastně dělat...
Spalničky jsou virové onemocnění – již touto informací je řečeno mnohé. Nebudou tedy účinkovat žádná antibiotika, léčba může být pouze podpůrná a hlavní strategie souboje s touto nemocí bude spočívat v očkování – toto můžeme opsat jako úvodní odstavec společný všem virovým infekcím.
(Pro laika – bakterie je „živý“ organismus – buňka, která má své jádro a další buněčné struktury, na které mohou cílit různá antibiotika. Virus je podstatně menší, není považován za „živou“ buňku, pouze obsahuje nukleovou kyselinu, kterou umí „vsunout“ do nukleové kyseliny buňky hostitele, a tato hostitelská buňka pak sama virus množí a vylučuje do okolí. Zásah do tohoto mechanismu je proto velmi složitý – vždy hrozí poškození buněk hostitele. Možnosti léčit virovou infekci jsou proto velmi omezené a zpravidla musí imunitní systém zvládnout souboj s virem sám. Proto představuje očkování nejúčinnější ochranu před virovou infekcí - léčit rozvinutou infekci již zpravidla neumíme).
Zpět ke spalničkám – virus po infikování organismu způsobuje zánět dýchacích cest, kašel, vysokou teplotu, zánět spojivek a postupný výsev vyrážky (postupuje kraniokaudálním směrem, tedy začíná na hlavě a šíří se směrem dolů). Vyrážka začíná až později než teplota a katar dýchacích cest, trvá pak několik dní a stejným směrem (tedy kraniokaudálním) odeznívá.
Komplikace mohou mít charakter zápalu plic, sinusitidy, otitidy (zánět středouší), závažnou komplikací je subakutní sklerozující pancencefalitida – poškození centrálního nervového systému při persistenci viru spalniček i po proběhlé infekci. Zřejmě právě tato komplikace vede řadu rodičů k odmítání očkování proti spalničkám, neboť k ní může dojít i po očkování (četnost výskytu po očkování se udává 1/10 ve srovnání s četností po prodělané infekci).
Diagnostika onemocnění je jednak klinická, na základě uvedených symptomů, jednak laboratorní dle hladiny protilátek.
Specifická terapie k dispozici není, pouze symptomatická – tlumení teploty, hydratace, vitaminy, omezení zátěže...
Povinné očkování bylo v naší republice zavedeno v roce 1969, do té doby postihovalo onemocnění až 50 000 jedinců ročně, počty úmrtí byly v řádu desítek ročně.
Očkování proti spalničkám je u nás součástí povinného očkování dětí, očkuje se ve věku 13 –18 měsíců první dávkou a ve věku 5–6 let druhou dávkou vakcínou Priorix (vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím), případně lze alternativně očkovat vakcínou Priorix Tetra, která krom zmíněných nemocí obsahuje navíc očkování proti planým neštovicím.
Hladina protilátek v průběhu života klesá a ani správně provedené očkování v dětství nemusí garantovat účinnou imunitu v dospělosti. Proočkovanost populace v současné době není dostatečná a migrační toky mohou riziko infekce spalničkami zvyšovat. Hladinu protilátek lze laboratorně stanovit (cena je cca 700 Kč) a při prokázané nízké hladině je možné přeočkovat (Priorix, cena 800 Kč za 1 vakcínu).
Prodělané spalničky by měly zajistit celoživotní imunitu, přeočkování není doporučeno.
Novorozenci a kojenci jsou vůči spalničkám vnímaví - očkování probíhá až ve věku nad 1 rok – a proto kontakt s infikovanou osobou je pro ně značně rizikový!