Arthroskopie

MUDr. Rudolf Krátký

Arthroskopie představuje dnes jeden z tzv.miniinvazívních výkonů, které provádějí nejčastěji ortopedi, traumatologové a chirurgové.Výkon sám spočívá v zavedení optiky o průměru několika mm do dutiny kloubní, která je během vlastního zákroku proplachována sterilní tekutinou, což umožní lepší přehlednost kloubních struktur.Optika je kabelem spojena jednak se zdrojem světla a dále s kamerou, což nám umožní sledovat obraz z dutiny kloubu na obrazovce. Pomocí druhého vstupu –opět v rozsahu několik mm-zavádíme do kloubu potřebné drobné nástroje, které nám jednak pomáhají upřesnit diagnosu a dále pomocí nich provádíme vlastní ošetření chorobných změn či akutních poranění.

V dnešní době se provádějí arthroskopie již celé řady kloubů- rameno, loket, zápěstí, kyčel, koleno, hlezno apod.

Prvním kloubem,na kterém se začaly provádět arthroskopické operace bylo koleno a dodnes díky největší frekvenci úrazů patří kolenní kloub k nejčastěji arthroskopovaným kloubům.
Jak bylo uvedeno výše, můžeme rozdělit stavy, kdy volíme arthroskopický zákrok, na akutní a chronické.
Akutní indikace jsou nejčastěji stavy po čerstvých úrazech často spojené s krvácením do kloubu.U kloubu kolenního jsou to v převážné většině úrazy sportovní, ať u sportovců vrcholových nebo rekreačních. Hlezno a především koleno jsou nejčastěji vystaveny traumatu u míčových sportů-kopaná, basketbal, odbíjená a dále např.u lyžování-zde především u sjezdového. Je však potřeba říci, že k úrazu může dojít i po banálním uklouznutí, při špatném dostoupení na schodech apod.
Dochází zde k poranění tzv.měkkých struktur kloubních, které nejsou patrné na běžném rtg snímku a které často vedou ke krvácení do dutiny kloubní. Před zavedením artroskopie následovala dříve(tedy ještě v osmdesátých letech), někde i později tzv.punkce kloubu -odsátí krve stříkačkou přes jehlu, potom přiložení sádrové fixace na několik týdnů.
Po sundání sádry dlouhá rehabilitace a po nějakých 8-12 týdnech se teprve-po návratu pacienta k původní pohybové aktivitě-stanovovala vlastní diagnosa původního poranění a teprve potom často následoval operační zákrok.

Arthroskopie v těchto případech má tu výhodu, že diagnosa je stanovena v řádu hodin či max.dnů po úrazu, kloub je zbaven krve, která působí agresivně na chrupavku kloubní a je-li ponechána více než 2-3 týdny, mohou být škody trvalé. Navíc mnohdy lze zároveň okamžitě poraněné struktury ošetřit. Pacient potom odchází po ošetření již s vědomím, že je informován o přesném rozsahu poranění, ke kterému došlo a dostane též od ošetřujícího lékaře přesné doporučení,jak se k poraněnému kolennímu kloubu chovat a to i s výhledem do budoucna.
Tyto zákroky se provádějí stále nejčastěji za krátké-1-3 denní hospitalisace, obvykle v celkové anestesii, po domluvě s anestesiologem volit i jiné způsoby anestesie.
Na závěr zákroku, při kterém lze do cca 30 min.prohlédnout celý kloub-tedy nejen důležité struktury jako jsou vazy, menisky, chrupavky, ale i všechny kloubní záhyby a stav kloubní výstelky, je zaveden do kloubu dren na odsávání, který v následujících hodinách odvede zbylou tekutinu z kloubu a který se většinou ještě téhož dne odstraňuje.

V následném bezprostředním pooperačním průběhu doporučujeme dle charakteru zjištěných změn v kloubu chůzi o berlích v délce několika dnů, v případech se závažnějším poškození kloubních struktur až 2-3 týdnů.Opět dle charakteru úrazových změn se potom pokračuje v rehabilitaci, která vlastně začíná již 1.pooperační den v nemocnici.

Jinou kapitolou jsou tzv.chronické obtíže,kdy pacient udává někdy úraz před lety, někdy si ani na úraz nevzpomene. Jsou to stavy, kdy pacient mívá někdy bolesti a otoky kloubu po zátěži, někdy přeskakování při některých pohybech spojených např.s ohnutím kolena a současnou rotací, někdy ani nedokáže potíže přesně popsat, ale i informace, že z nějakých důvodů byl nucen změnit pohybovou aktivitu, oblíbeného sportu zanechat, jsou cenné a mohou být důvodem k provedení arthroskopického zákroku.Ten i u těchto stavů probíhá obdobně,jen vlastní omezení po něm nebývá tak dlouhé neboť nebývají tyto stavy spojeny s přítomností krvácení do kloubu.

Při rozhodování, zda-li v těchto stavech podstoupit arthroskopický zákrok, radíme raději neotálet a rozhodnout se spíše dříve.Často tak můžeme zamezit trvalým následkům ať už s rozvojem arthrosy nebo chronického zánětu kloubní výstelky, ale i předejít druhotným změnám na pohybovém aparátu vytvořených na základě nově vzniklých špatných pohybových návyků.

Přinejmenším pak v případě pochybnosti doporučujeme se poradit s odborníkem, který nám může naše rozhodování urychlit a tak i uchránit kloub od trvalých změn či alespoň tyto co nejvíce oddálit.

Nacházíte se: Odborné informace > Arthroskopie

VYHLEDÁVÁNÍ

AKTUÁLNĚ

ZPRAVODAJ

Arthroskopie