Blog

O českém zdravotnictví: Stávka milionářů

Faul, kterého se nedávno dopustil ministr zdravotnictví Němeček, mi chtě nechtě připomíná, že Andrej Babiš má pravdu, když označuje své vládní sociálně demokratické kolegy za podrazáky (i když pak moc nechápu, proč se s nimi už dávno nerozešel). Němeček to hodně přepískl, z mého pohledu je to na červenou kartu, pokud hraje tímto způsobem.

O co jde těm milionářům, kteří mají neustále málo a dožadují stále víc a víc? Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo letos v květnu tiskové prohlášení, které mj. uvádí:

O další 4 měsíce později se k svému prohlášení již nehlásí:

Naopak deklaruje, jak dobře se praktičtí lékaři mají, když „… průměrný příjem praktického lékaře je mezi 200 000 a 220 000 Kč…“.

K tomuto číslu zřejmě nemohl přijít jinak, než že do průměru zahrnul i stamilionové příjmy pana doktora Ratha – zde je ovšem nutné upřesnit, že MUDr. Rath není praktickým lékařem, ale internistou a tudíž jeho příjmy spadají do jiné kolonky. To za prvé.

Za druhé: deklarovat, že příjem praktického lékaře je 200 000 Kč, je podobné, jako tvrzení, že tržby v restauraci jsou platem číšníka, který zde pracuje.

Za třetí: tržby ambulance praktického lékaře jsou kolem 150 000 Kč měsíčně, přičemž z tohoto příjmu je nutné pokrýt mzdové náklady (sestra, lékař), provozní náklady (nájem, energie, spotřební materiál) i veškeré investiční a další výdaje. Dívám se na výnosy našich ambulancí, kdy odbornost praktického lékaře přináší letos od pojišťoven mezi 128 000 a 148 000 měsíčně – na dva lékaře, sestru, recepci to je částka vskutku závratná.

Poslední navýšení kapitační platby proběhlo snad před 5 lety, prostředky posilující ekonomiku zdravotnických zařízení jsou směrovány především do nemocnic. Má to svoji logiku, z mezd privátních lékařů nikdy žádné provize vypláceny nebudou, zato z investic v nemocnici – David Rath by mohl vyprávět…

Přes vše výše uvedené, mzdový požadavek rozhodně není tím hlavním důvodem nespokojenosti praktických lékařů. Důvody je nutné hledat i jinde:

  • Nefunguje návaznost na ambulantní specialisty, další diagnostický komplement a nemocniční léčbu. Složitý pacient, kterého by si měl přebrat specialista, velmi dlouho čeká na termín, mezitím se stále dokola opakovaně vrací ke svému praktickému lékaři a hledá řešení, které mu ovšem praktik nabídnout nemůže. Shánění termínu, doprošování se všude možně, vysvětlování proč, kde co jak stojí příliš mnoho úsilí, času a energie. Není vůbec žádný výhled zlepšení, destrukce systému nechává zodpovědné činitele v klidu.
  • Nárůst administrativy všeho druhu překročil únosnou hranici. Lékař není úředník, je však vytrvale zahlcován administrativními požadavky všeho druhu – spotřebou tun paliv, koksu, nafty a podobných komodit ze strany statistického úřadu počínaje, výpisy pro zaměstnanecké prohlídky, pojistkami všeho druhu pokračuje a formuláři všech možných i nemožných státních i nestátních institucí konče – invalidní důchody, lázně, neschopenky, potvrzení pro sportovce, tábory, jídelny, brigády, to vše neustále dokola. Dej blbci funkci a vymyslí lejstro – tak toto platí dokonale.
  • Zrušení regulačních poplatků zvedlo počet pacient v ambulancích cca o 30 %! A tento nárůst objemu práce nebyl vůbec žádným způsobem kompenzován!
  • Zrušení karenční lhůty a placená pracovní neschopnost od prvního dne nemoci přivede další pacienty (a práci) do ambulancí praktiků. Zatím se dohadují zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů, lékaři – těch jakoby se to vůbec netýkalo, jsou úplně mimo hru. Budou to však znovu pouze oni, komu přibude práce s vydáním 150 000 neschopenek (přibližně o toto číslo poklesl počet vystavených neschopenek po zastavení proplácení prvních 3 dní).

Praktici už toho mají skutečně dost, a pokud se ještě dozví, že ve 12 hodin zavírají ambulanci a odcházejí domů si užít svých 200 tisíc – tak co s ministrem, který takto prezentuje pohled na tento lékařský segment?

„Stávka“ je samozřejmě krajní a špatné řešení. Myslím, že tento pojem ani pro samostatně pracujícího lékaře nelze použít – stávkovat se dá snad „proti“ zaměstnavateli, tím je ale lékař sám o sobě. Stávka by měla mít konkrétní požadavky vůči zaměstnavateli, nikoliv požadavky spíše systémové případně politické. Praktičtí lékaři nemají své odborářské vůdce, kteří, vybaveni právním zázemím, jsou schopni lépe vykomunikovat a prodat své požadavky. Slušné jednání s podrazákem úspěšné nebude, celá akce zanechává jen špatný dojem na veřejnosti, ještě mohutně podporovaný ministrem Němečkem. Nicméně alespoň touto formou, tomu, kdo má zájem se o problematice, cosi dozvědět pár slov na vysvětlenou.

prim. MUDr. Michal Zavadil